Akari se pomalu loučí, aby mohlo vzniknout něco nového. Poslední kousky můžete najít v Tvorba Store na Letné.

O Kláře, co Akari založila

Rozhovor s Klárou, zakladatelkou Akari

Když zavítáte do ateliéru Akari a strávíte chvilku v příjemném prostředí a v ještě příjemnější společnosti Kláry, pochopíte hned několik věcí. Tahle drobná holka vybudovala svou vlastní značku úplně od nuly, spokojenost jejích zákaznic je pro ni nadmíru důležitá a svou práci dělá opravdu s láskou. V rozhovoru vám na sebe prozradí mimo jiné to, že v dětství nebyla nijak výjimečně nadaná, že i ona zažila přechodné období „kovářovy kobyly“, kdy sukně nenosila a že v devadesátých letech vypadala stejně hrozně jako my všichni ostatní. A když si s ní povídáte o jejím přístupu k životu, řekne vám: „Snažím se být co nejveselejší. To pomáhá vždycky.“

DSC_4926

 

Jak vznikl nápad založit si vlastní značku? Jak tě napadl samotný název Akari?

Byla to trochu náhoda a trochu protnutí podvědomé touhy odejít z práv a lásky k vytváření věcí rukama. Vždycky se mi líbilo něco si kutit, ale neměla jsem svoje téma. Máma i babička šily a naučily mě to, a pak se to prostě tak nějak všechno spojilo. A Akari je volný překlad mého jména do japonštiny. Takhle jednoduše.

Proč jsi tedy vlastně opustila svoji nastoupenou dráhu právničky a rozhodla se zasvětit svůj život sukním?

Nedokázala jsem si představit, že budu právo opravdu dělat. Měla jsem tak trochu dva životy, a zatímco u sukní jsem si dokázala (a stále dokážu) představit, že to dělám s láskou celý život, u práva jsem si nebyla jistá ani dvěma lety.

Kdy jsi s Akari začínala? Jaký moment byl pro tebe nejtěžší?

Začala jsem při studiu, takový určitější začátek byl v roce 2008. A nebylo to vlastně vůbec těžké. Těžší to bylo až po několika letech, kdy jsem si přestala tvrdit, že to je koníček, ale opravdu i práce a živobytí. To byl na jednu stranu skvělý moment, ale taky tak trochu závazek.

383622_2742137403759_2140564338_n

Akari je nyní značka, která má jméno, přesto si kolem sebe stále udržuješ malý tým lidí. Co vlastně tvá práce v Akari obnáší a jaké všechny pozice ty sama zastáváš?

Když je potřeba, můžu dělat cokoli, ale hlavně je moje práce vymýšlet, jak budou sukně vypadat a kde je budeme prodávat. Starám se o to, aby se k našim zákaznicím přistupovalo způsobem, ze kterého budou nadšené. V případě, že nadšené nejsou, zajistím, aby si někdo vyslechl proč a vymyslel, co se s tím dá dělat. Pak taky vybírám látky, vymýšlím s Kubou (pozn.: partner) potisky, zkouším nové střihy a zařizuju focení nových věcí. Kontroluju odesílání balíčků a starám se o to, aby měly vůbec jak odejít. :) Občas taky stříhám a balím, zalívám kytky a vynáším koš v ateliéru.

Akari sukně jsou zárukou kvality. Podle čeho si vybíráš materiály?

Snažím se, aby byly trvanlivé, protože já sama jsem, co se údržby oblečení týče, pěkný barbar. Takže chci, aby naše sukně něco vydržely. A taky dávám přednost látkám českým před zahraničními, pokud to jde. A když ne, spolupracuji s firmami, které jsou mi sympatické – třeba s jednou v Itálii.

Kromě návrhářky a designérky Akari jsi taky maminkou. Jak zvládáš skloubit rodičovské povinnosti se svou prací?

To je na tom skvělé - nemusím vlastně nic složitě kloubit. Moje práce je nejlepší v tom, že si ji můžu přizpůsobit. Jsme v Akari dvě matky a tak trochu se střídáme, ale všechny tři naše děti zažily nějaký čas na dece v ateliéru u stříhání látek.

_DSC7870

Bavil tě design a móda vždycky? Projevovalo se to nějak ve tvém dětství?

Umění mě bavilo vždycky - můj tatínek ho sbírá a bral mě s mámou od malička na výstavy. Nemůžu tvrdit, že bych byla nějak mimořádně nadané dítě, ale zapálené dítě jsem určitě byla. Vyžívala jsem se ve složitém balení dárků, psaní dopisů a kreslení “knížek”. Móda mě asi jako každou holčičku zajímala, ale když vidím svoje fotky z devadesátek, s čistým svědomím nemůžu říct, že bych měla dobu-bořící módní vkus. :)

Co ty sama ráda nosíš a v čem se cítíš nejlépe?

Vždycky jsem nosila sukně, ale musím přiznat, že jsem měla i chvilku “kovářovy kobyly”. Třeba Supercomfy mě ale provází všemi ročními i životními etapami.

_SMK0146

Obligátní otázka na závěr…

Na co jsi ve svém životě opravdu pyšná?

Nejvíc pyšná jsem, když někde potkám někoho, kdo zná Akari, má nějakou sukni a je z ní nadšený. To jsem fakt dětinsky hrdá až k slzám…

Děkuji za rozhovor.

TEXT: Kateřina Frontzová

FOTO: Jakub Šmakal

Zpět do obchodu